Michal Dočolomanský (* 25. březen 1942, Nedeca, Slovenský stát, dnes Polsko - † 26. srpen 2008, Bratislava) byl slovenský herec, zpěvák, moderátor a imitátor. Jeho otec Rudolf (1899 - 1954) působil jako učitel v rumunském Sedmihradsku mezi tamními Slováky. Tam se oženil s Floriannou (1915 - 1995), původem Rumunku, která byla od něj mladší o šestnáct let. Spolu měli 10 dětí. V roce 1942 se přestěhovali do obce Nedeca, která tehdy patřila Slovensku státu, kde se v témže roce narodil syn Michal. Koncem druhé světové války se rodina přestěhovala na Slovensko. Zpočátku žili v mlýnku (okres Kežmarok), následně v obci Nebojsa (dnes část Galanty, kde jeho otec působil jako ředitel základní školy. Po jeho smrti v roce 1954 se přestěhovali do Svatého Jura. Matka zemřela v roce 1995 a je pohřbena spolu s manželem na hřbitově v Slavičím údolí. Po ukončení základní školy se Michal Dočolomanský vyučil automechanika. Už v dětství se věnoval ochotnickému divadlu ve Svatém Jure, jeho zálibami byly i sportovní gymnastika, později bezmotorové létání. Herectví absolvoval v roce 1964 na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě a od té doby byl členem činohry Slovenského národního divadla. Zemřel 26. srpna 2008 v dopoledních hodinách na Klinice respirační medicína Fakultní nemocnice s poliklinikou v bratislavském Ružinově. Podlehl rakovině plic ve věku 66 let. Účinkoval v mnoha Slovenská a českých filmech, v televizních seriálech, jak byly Sváko Ragan (1976), Jedenácté přikázání (1977), Inženýrská odysea (1979), Povstalecká historie (1984), Alžbetin dvůr (1986), Horská služba (1998) a filmech Tři kaštanové koně (1966), Generace (1969), Měděný knoflík (1970), Zypa Cupák (1976), Garsoniéra (1990) a mnoha dalších televizních inscenacích. V úspěšné divadelní hře Na skle malované ztvárňoval titulní roli Jánošíka od roku 1974 až do 2002 (představení zaznamenalo 642 repríz). V slovenském znění namluvil všechny postavy polského večerníčku Macko Ouško. - 1982 - ocenění Zasloužilý umělec - 31. srpen 2007 - Řád Ľudovíta Štúra I. třídy - za mimořádné zásluhy o rozvoj Slovenska a šíření dobrého jména v zahraničí Pamětní tabule na rodném domě v Nedeca, 10. července 2010, in memoriam